Přátelé, dnes musím začít nezvykle. Pochvalou.

Vzali jsme dnešní snůšku ranních zpráv doktora Vajíčka — necelých jedenadvacet minut — a prosvítili jsme dvacet pět ověřitelných tvrzení. Osmnáct z nich je v pořádku. Doloženo, potvrzeno, sedí. Číslo z Eurostatu sedí na desetinu. Citace guvernéra ČNB sedí na slovo. Zlaté padáky ve ztrátové pojišťovně řádově sedí. Ruská loď u Plymouthu sedí — jen ji nesledovala fregata, ale hlídkové plavidlo HMS Tyne. Maďarská razie sedí, polský strop pro lékaře sedí.

Kdybych vám měl dnes říct, že doktor Vajíčko lže, musel bych lhát já. A to nedělám ani kvůli lepší pointě.

Jenže právě proto je dnešní ráno tak poučné. Protože ono se to nedělá tak, že se řekne nepravda. To by bylo laciné a hlavně dohledatelné. Ono se to dělá tak, že se přečte pravdivý titulek — a hned za něj se přilepí věta, kterou už v tom titulku nikdo nehledá.

Titulek je zboží. Lepidlo je obchod.

Devatenáct tisíc, které nikdo nevydal

Hned na začátku se dozvíme, že první dáma bude pobírat přes sto tisíc, „už je to nějakých 114 000 měsíčně“.

Jádro platí. První dáma dosud nepobírala nic a pobírat začne — to je regulérní zpráva a je legitimní se o ní hádat. Jenže novela nezavádí plat. Zavádí paušální náhradu výdajů 95 250 korun, což je třicet procent z prezidentské paušální náhrady 317 500.

Rozdíl proti tomu, co jsme slyšeli, je zhruba devatenáct tisíc měsíčně. Devatenáct tisíc, které neschválil žádný poslanec, nepodepsal žádný ministr a nevyplatí žádná pokladna. Vznikly cestou od faktu k mikrofonu.

A všimněte si, kam ten rozdíl míří. Kdyby zaznělo pět set tisíc, tak zbystříte. Sto čtrnáct tisíc je akorát — dost na rozčilení, málo na podezření. Že by to byl záměr, netvrdím; vím jen, že poctivý omyl se mýlí i směrem dolů. A na ten směr dolů se nějak pořád čeká.

Měsíce v Sovětském svazu, které se odehrály v Brně

Tohle je mé dnešní nejmilejší.

Zazní, že prezident strávil měsíce v Sovětském svazu jako budoucí kádr připravovaný pro GRU. A víte co? Půlka té věty je doložená, a nebudu se tvářit, že není. Zpravodajská správa Generálního štábu byla budována podle vzoru sovětské GRU a byla jí — cituji doslova z toho, co jsme dohledali — „prakticky podřízena“. Petr Pavel jejím dvouletým kurzem prošel a podepsal příslušný závazek. To je fakt a kdo se ho snaží ukecat, dělá totéž řemeslo, jen z druhé strany.

Zbývá vyřešit jediné slovo: kde.

A tady zdroje nemlčí. Ony odpovídají. První rok Vojenská akademie v Brně, od prvního září 1988. Potom Zpravodajský institut v Praze, od září 1989. Brno. Praha. Dvě města, do kterých se dá dojet vlakem a v obou se platilo korunami.

Já to zkusím vzít vážně, jak se sluší. Představme si tedy mladého důstojníka, jak měsíce tráví v Sovětském svazu — v Sovětském svazu, který mu z Brna vychází někam za roh. Musela to být náročná mise: jazyková příprava v tramvaji, konspirační schůzky v kavárně, tajný přechod hranice o dvě zastávky dál. Tohle poslední jsem si samozřejmě právě vymyslel. Na rozdíl od těch dvou adres a toho data prvního září.

Vidíte, jak se to zhroutilo samo? Já jsem nemusel říct ani „nesmysl“. Stačilo doplnit adresu.

Dluh, který klesá směrem nahoru

Ekonomická část. Zadlužení Evropské unie v prvním čtvrtletí vzrostlo na 82,9 procenta HDP. To je pravda, jedna k jedné podle Eurostatu, z 81,8. Jednička nahlas.

Jen s jednou poznámkou, protože se tím číslem argumentuje proti euru: euro má eurozóna, a ta má 88,9 procenta. Kdo chce strašit eurem, měl by mít odvahu vzít si to horší číslo. Vajíčkovo číslo je správné, jen se vztahuje k jinému spolku. A poměr dluhu k výkonu ekonomiky ženou nahoru deficity rozpočtů, ne měna, ve které je dluh vedený. Samo přijetí eura nepřidá do dluhu ani korunu — ani euro.

A pak přijde přílepek: „v České republice naopak klesá.“

Týž Eurostat, táž tisková zpráva, o pár řádků níž. Česko: 44,1 procenta teď. 44,2 minulé čtvrtletí. A 43,3 před rokem.

Takže: proti minulému čtvrtletí desetina bodu, což je v zaokrouhlování totéž jako nic. A proti loňsku o devět desetin nahoru. Tomu se v běžné češtině říká „mírně roste“. Aby to klesalo, musel by člověk číst tabulku zprava doleva, a to Eurostat, pokud vím, nedoporučuje.

Přitom tam ležela poctivá pointa, na kterou nebylo potřeba sahat: 44 procent je hluboko pod evropským průměrem. Česko v té tabulce vypadá dobře. Stačilo to přečíst. Jenže „jsme na tom slušně“ se nedá prodávat každé ráno. „Klesá, zatímco oni se topí“ se prodává líp.

Od zabavených serverů ke koncentračním táborům za třináct vteřin

Maďarsko. Policie zabavila servery strany Fidesz, vyšetřuje se zpronevěra v kulturním fondu. Doloženo. Nový premiér Péter Magyar po dubnových volbách. Doloženo. Bývalý ministr Szijjártó odchází do čínské automobilky BYD, které jako ministr pomáhal postavit v Maďarsku největší evropskou továrnu. Doloženo — a je to zpráva, nad kterou má smysl zvednout obočí.

A pak zazní: „Čekám, kdy Magyar začne stavět koncentrační tábory, jako to bylo po 30. lednu 1933.“

Vezměme to zase vážně. Sledujme tu myšlenku poslušně dál. Nastoupí vláda, zahájí vyšetřování zpronevěry v kulturním fondu, zabaví servery — a odtud už je to k táborům, řekněme, otázka podzimu. Takže každý vyšetřovatel účetnictví je předstupeň. Každá razie je předzvěst. Finanční správa je vlastně skrytá kolona.

Já vím, kam ten obrat míří, a míří tam schválně. Rok 1933 je v téhle branži nouzový vypínač: jakmile se řekne, přestane se přemýšlet a začne se cítit. Je to zadarmo, nikdo to nemusí dokládat a funguje to na kohokoli. Dnes na maďarského premiéra, zítra na vašeho starostu, který vám nepovolil plot.

A má to ještě jednu vadu, o které se moc nemluví. Když člověk přirovná k roku 1933 kdejakou razii, nezbude mu slovo na chvíli, kdy by ho opravdu potřeboval.

Nemocnice, kterou nikdo neviděl

Ještě dvě věci krátce, a musím u nich být přesný, protože rozdíl mezi „nemá to doklad“ a „je to lež“ nesmím rozmazat ani já.

Zaznělo, že nejvyšší duchovní vůdce, syn Chomejního, s největší pravděpodobností leží v ruské nemocnici v Moskvě. To „s největší pravděpodobností“ je poctivé, uznávám — je to podáno jako dohad, ne jako zpráva. Jenže o té moskevské nemocnici jsme nenašli jediný doklad, a jméno je popletené: současným nejvyšším vůdcem je Mojtaba Chameneí, syn Alího Chameneího. Chomejní není Chameneí, i když si to ta dvě jména zjevně užívají.

A na závěr videa výzva k darům na fond, který prý rozdává 85 procent a provoz stojí 15, a vede se to zadarmo. Možná ano. Já nevím. A přesně to je celé, co k tomu smím říct: výroční zprávy ani rejstříkové údaje jsme nenašli, takže to neumíme potvrdit ani vyvrátit. Nejde o obvinění. Jde o to, že u peněz od diváků je „ověřitelné“ docela slušný standard.

Co si z toho vzít

Osmnáct z pětadvaceti. To je poměr, který by v mnoha rubrikách obstál, a nebudu předstírat opak.

Jenže manipulace dnes nebydlí ve výběru zpráv. Bydlí v tom, co se ke zprávě přilepí, když už vám kývla hlava. Číslo, které nikdo nevydal. Sovětský svaz, který se odehrál v Brně. Dluh, který klesá směrem nahoru. A rok 1933 nasazený na účetní kontrolu.

Proto se nemá poslouchat, jestli je zpráva pravdivá. Má se poslouchat, kde zpráva končí a kde začíná pán u mikrofonu. Ta hranice bývá dlouhá asi půl vteřiny a nikdo ji nehlásí.

Vy ji poznáte snadno. Zpráva má datum, číslo a jméno. Lepidlo má příslovce.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

Váš doktor Pukavec