Přátelé, dnešní snůška je jiná než obvykle a je poctivé vás na to připravit hned na začátku.

Prosvítili jsme necelých pětadvacet minut ranních zpráv doktora Vajíčka a vytěžili z nich sto padesát šest položek. Sto osmnáct z nich jsme nechali na pokoji — jsou to dohady, předpovědi, řečnické otázky a názory. Na názor se razítko nedává; kdo dává, dělá řemeslo, které tady sám kritizuje. Zbylo tedy osmatřicet věcí, se kterými se dá pracovat. Třináct jich jde do tabulky, pět je pravdivých nad rámec tabulky, devatenáct jsme neuměli ověřit vůbec — a jednu rozebíráme v próze a verdikt jí vědomě nedáváme.

A jedna z těch třinácti je nejtěžší věc, jakou jsme tu zatím měli v ruce.

Kdo tu vlastně mluví

V pátek zasáhla ruská raketa u Kyjeva výstavu zbrojařů — Defense Demo Day, soukromý výcvikový areál, pořádala asociace výrobců dronů. Zemřelo deset lidí. Nejmladší oběti bylo devatenáct let. Zraněných je kolem sta.

Tuhle část přečetl pan doktor věrně a je poctivé to říct nahlas, protože pak přijde věta, kterou věrně nepřečetl. Zní: „byl legitimní cíl.“

Já vím, co si teď říkáte. Že tam byli zbrojaři, a to je jiná káva než škola nebo nemocnice. Ta námitka je legitimní a nebudu vám ji odbývat — netvrdím, že to byla civilní akce, to bych neuhájil. Tvrdím něco docela jiného, a bude to na dnešek ta hlavní věc.

Ta věta není závěr pana doktora. Ruské ministerstvo obrany úder ještě týž den veřejně přiznalo a místo označilo za vojenský cíl — zdůvodnilo to přítomností vývojářů dronů a lidí z velitelství bezpilotních systémů. Pan doktor tedy nedomýšlel českou zprávu. Zopakoval oficiální zdůvodnění útočníka. Jen zapomněl dodat, čí to zdůvodnění je.

A v tom je ten rozdíl, o který mi jde. Divák u snídaně slyší hodnocení zpravodaje. Slyší stanovisko strany, která střílela. Když vám někdo vloží do novin leták, poznáte to podle papíru. Když se ten leták přečte tímtéž hlasem jako zbytek zpráv, nepoznáte nic.

Přitom ta věc není uzavřená ani zdaleka. Ukrajinská generální prokuratura kvůli tomu úderu zahájila dvě řízení naráz. Jedno pro porušení zákonů a obyčejů války. A druhé kvůli pochybení organizátorů — akce se konala bez povolení velení a místo i čas byly zveřejněné čtyřiadvacet hodin předem; hlavnímu organizátorovi bylo v sobotu sděleno podezření. Obě větve běží vedle sebe, obě mohou skončit jakkoli, a je to práce na měsíce.

Jedno slovo v ranních zprávách jednu z těch dvou větví škrtne dřív, než se stačila rozjet. A kdo ho vysloví v tempu tří titulků za minutu, nemůže ho mít ověřené. Nikdo nemá. Za pětadvacet minut se nedá rozhodnout, kdo je legitimní cíl. Dá se to jenom po někom zopakovat.

Padesát tři procent existuje. Jen ne v Německu

A teď dovolte, abych se vyzpovídal, protože jinak by celý tenhle deník nestál za nic.

V pořadu zaznělo, a to hned dvakrát: „53 % všech lidí ve vězení ve spolkové republice Německo jsou odkud? Do komentářů, přátelé.“ My jsme si to napoprvé odbyli tím, že je to nepravda. Mýlili jsme se. To číslo má úřední pramen. Spolkové ministerstvo spravedlnosti odpovědělo poslanci Bundestagu, že k jednatřicátému březnu 2023 bylo ze 44 232 vězňů 24 259 bez německého občanství. To je 54,8 procenta.

Háček je, že táž věc vypadá u spolkového statistického úřadu úplně jinak — ke stejnému datu uvádí 15 559 cizinců. Patnáct a půl tisíce, nebo čtyřiadvacet tisíc. To není zaokrouhlení, to je jiné číslo. A my ten rozpor neumíme vysvětlit. Nebudeme ho vysvětlovat domněnkou, protože domněnka je přesně to zboží, které tu rozebíráme.

Co doložit umíme: k březnu letoška bylo v německých věznicích 60 408 lidí a bez německého občanství jich bylo 44,8 procenta — ale to je i s vazbou, tedy včetně lidí, kterým soud dosud nic neprokázal. V samotném výkonu trestu to bylo loni v březnu 39 procent. Uvádím schválně oba roky, protože novější číslo pro výkon trestu prostě neexistuje a míchat dva roky bez upozornění je zrovna ta věc, kterou tu vytýkám jiným.

A teď to nejhezčí, co jsme za celý den našli. Rozptyl mezi zeměmi je obrovský: Berlín skoro devětapadesát procent, Hamburk skoro osmapadesát — a Durynsko třiadvacet. A přesně 53 procent vychází v Bádensku-Württembersku. Tři tisíce sedm set třicet ze sedmi tisíc tří. Kde vzal pan doktor to svoje číslo, nevím a tvrdit to nebudu. Vím jen, že takové číslo v Německu opravdu existuje. Jen neplatí o Německu, platí o jednom kusu Německa. Je to jako když vám někdo řekne teplotu v republice a naměřil ji na Lysé hoře.

A ještě jedna věta, která hraje proti mně, a proto ji řeknu sám: podíl lidí s migračním původem je ve skutečnosti nejspíš vyšší, protože statistika sleduje občanství, a kdo má občanství dvojí, počítá se jako Němec. Kdo tuhle výhradu zamlčí, číslo neověřuje. Obhajuje ho.

Slovo, které pan Zelenskyj neřekl

Zazní slovo „Wunderwaffen“ — a je podáno jako citát prezidenta Zelenského. Neřekl ho. V rozhovoru z pátku mluvil o dronech s doletem přes tři tisíce kilometrů, letos čtyři tisíce a příští rok pět až deset tisíc. To desetitisícové číslo dokonce sedí — je to horní hranice jeho vlastního odhadu. Jen to slovo v žádném záznamu není, ani ukrajinském, ani ruském, ani anglickém. Je to nálepka z jiné dílny, a v uvozovkách vydržela.

Chybné procento se za týden opraví. Věta v uvozovkách běží dál i potom, co se ukáže, že nepadla.

Sto šedesát sedm tisíc lidí, kteří nikam z Kyjeva neutíkali

Dvě zprávy přečtené v jednom nádechu: ruský úder na Kyjev a evakuace 167 tisíc lidí. Jenže těch sto šedesát sedm tisíc je z francouzské Gironde, kde v sobotu shořelo přes dvaatřicet tisíc hektarů; v sousedním departementu dostalo výzvu k odchodu dalších jednatřicet tisíc lidí. S Kyjevem to nemá společného nic než pauzu mezi větami.

Sto šedesát sedm tisíc lidí je zhruba celá Olomouc. Když se taková Olomouc omylem přestěhuje z Gironde na Dněpr, není to lež. Je to nádech na nesprávném místě. Bohužel má stejné následky.

Třináct měsíců, které nikde nestojí

Ústavní část. Pan doktor tvrdí, že prezident může vládu okamžitě odvolat, že to takhle může držet klidně třináct měsíců a že premiérem může udělat svou manželku.

Začnu tím, v čem má pravdu, protože ji má. Článek 62 Ústavy slova „odvolává vládu“ skutečně obsahuje. Kdo by to smetl jako lež o Ústavě, prohraje. Jenže článek 62 je seznam pravomocí, ne jejich podmínek — ty stojí v článku 75: prezident odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoli ji podat měla. Sám od sebe ne.

A těch třináct měsíců? Precedent, na který se pan doktor sám odvolává, je Rusnokova vláda: jmenována v červenci 2013, skončila koncem ledna 2014, celkem 203 dní, z toho 169 v demisi. To je necelých sedm měsíců. Třináctka je tedy zároveň dvakrát tolik, než ukazuje precedent, a nula, co se týče opory v textu Ústavy. To se povede málokterému číslu.

O manželce nic říkat nebudu, protože si na to pan doktor vzápětí odpověděl sám: neprošlo by to sněmovnou. Souhlasím a nechám mu to.

Dvě věci o poctivosti, které patří na můj účet

Za prvé. Padne v tom pořadu jméno poslankyně a k němu slovo „čerpačka“ a věta, že „to se dá lehce ověřit“. Tak jsme to ověřovali — sněmovní profil, Hlídač státu, mediální archiv — a nenašli jsme nic. Žádnou kauzu, žádnou částku, žádný dotační titul, žádné řízení. Titulek, který se v tu chvíli četl, se navíc týkal někoho úplně jiného.

Aby bylo úplně jasno: my tu paní z ničeho neobviňujeme a nic jí nedokazujeme. „Nenašli jsme nic“ neznamená, že je něco prokázáno, ani že je prokázán opak. Znamená to, že obvinění nemá oporu — a břemeno nese ten, kdo tvrdí. Zvlášť když sám řekne, že se to dá lehce ověřit. To je pozvánka, kterou by člověk neměl posílat, pokud doma neuklidil.

Za druhé, a to je na můj vlastní účet. Hned v úvodu se pan doktor odvolá sám na sebe: že o vykupování z odvodu už tady mluvil a že tady odhadoval pět až deset tisíc dolarů. My máme přepisů čtyřicet devět a v žádném to není. Jenže — a tuhle větu musím říct, jinak dělám totéž, co tu měřím jiným — náš korpus pokrývá jen veřejnou část kanálu. Ze dvaasedmdesáti videí je šestadvacet jen pro členy. Třetina měsíce je za placenou zdí a my do ní nevidíme. Ten výrok tam padnout mohl.

Proto říkáme „nenašli jsme“, a ne „neřekl“. Rozdíl mezi tím, co jsem neviděl, a tím, co se nestalo, je celý tenhle deník.

A co sedělo

Ombudsman. Ověřeno, a je to důležité: ukrajinský ochránce práv skutečně mluvil o výkupném i o tom, že práva se při mobilizaci porušují v drtivé většině případů. Titulek zkreslen nebyl a kdo by to smetl jako propagandu, lže. Nezaznělo u toho jen jméno — a ono je klíčové. Je to ukrajinský státní ochránce práv, který kritizuje ukrajinský stát. V pořadu to zní jako důkaz rozkladu. Je to zároveň důkaz, že tam někdo hlídá a smí to říct nahlas. Dodám dvě věci, které v pořadu nezazněly ani omylem: to číslo veřejně zpochybnil náčelník generálního štábu, protože mu z něj vycházelo sedm až osm set stížností denně — a co přesně těch devadesát procent měří, jestli podíl všech mobilizací, nebo podíl prošetřených stížností, nevíme ani my.

Pokuta Googlu 890 milionů eur sedí. Svrab roste a čísla sedí do jednotek. Laos, italská stopka starším dieselům, Merzův obrat vůči Číně, fakta o havárii vrtulníku — všechno sedí. U té škody „1,5 miliardy“ pan doktor sám podotkl, že mu to nepřijde uvěřitelné. Má pravdu, doloženo to není, a je to jediné místo, kde vlastní číslo zpochybnil. To mu tady rád připíšu k dobru.

Co si z toho vzít

Dnes to není o číslech. Čísla se opraví.

Dnes je to o jediné otázce, kterou si u ranních zpráv vyplatí položit: čí je ta věta. Ne jestli je pravdivá — na to často nemá dost nikdo. Jenom čí je. Zpráva má datum a pramen. Komentář má autora. A pak je třetí druh věty, která nemá ani jedno, protože ji před vámi vyslovil někdo úplně jiný a vy jste u toho nebyli.

Vždycky, když někde spadne slovo bez majitele, stojí za to se zeptat, komu upadlo. Dnes ráno to bylo slovo „legitimní“. Leželo pod deseti mrtvými a nikdo se k němu nehlásil.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

Váš doktor Pukavec