Dobré ráno, přátelé. Dnes nemáme snůšku ranní, ale týdenní — pan doktor si udělal, jak sám hlásí, jednou dvakrát do roka výlet k moři a odtud nám přes celý týden posílá nadhled. A já mu ten nadhled i to moře ze srdce přeju. Jen jedno vejce z té sobotní snůšky bych si rád obrátil v ruce, protože vypadá obzvlášť pěkně, dějepisně, skoro učebnicově. A přesně u takových vajec se vyplatí posvítit si nejvíc.

Co pan doktor povídá

Zhruba uprostřed vysílání se pan doktor dostane k tomu, jestli má Česko zůstat v Evropské unii. A nabídne východisko: vraťme se prý k tomu, co nám vždycky šlo nejlíp — k neutralitě. A hned to podepře historií. My jsme za první republiky byli de facto druhé Švýcarsko, povídá, taková zemička plná šikovných lidí, která obchoduje na všechny světové strany, s nikým se nespolčuje a nikam se neplete. Napište mi prý do komentářů, co vy na to.

Nu, já mu do komentářů psát nebudu, já mu napíšu rovnou celou glosu. Ale vezmu to tak, jak se u nás sluší: vážně a poctivě. Přistoupím na to, že první republika byla druhé Švýcarsko, a půjdu se podívat, jestli to sedí.

Vezměme to vážně: byli jsme tedy neutrální

Dobrá. První republika byla neutrální jako Švýcarsko. Nespolčovala se, nevázala se, seděla si v horách nad svým a mlékala mlíko. Půjdu tu chatu obhlédnout, jestli je opravdu tak samotářská, jak ji pan doktor popisuje.

A tady nastane ta nepříjemnost, kterou mám na téhle práci nejradši. Přijdu k té chatě — a ona je od základu po střechu obvěšená smlouvami. Na jedné zdi visí spojenecká smlouva s Francií, podepsaná v lednu 1924, o rok později doplněná zárukami z Locarna. Na druhé zdi celý svazek, kterému se říkalo Malá dohoda: spojenectví s Jugoslávií a Rumunskem, uzavřené hned na začátku dvacátých let, výslovně proto, aby Maďarsko nedostalo chuť měnit hranice. A když obejdu chatu dozadu, visí tam ještě jedna, novější — spojenecká smlouva se Sovětským svazem z roku 1935.

To je, přátelé, na jednu horskou samotu podivně mnoho listin. To není chata poustevníka, který se s nikým nebaví. To je barák, kde majitel podepsal smlouvu doslova s každým sousedem, na kterého dosáhl. A do toho byl aktivní člen Společnosti národů — tehdejší obdoby velkého mezinárodního spolku, kde se zvedá ruka a hlasuje se o cizích sporech. A aby toho nebylo málo, ten majitel měl kolem baráku betonové opevnění a jednu z nejsilnějších armád v celém okolí.

Řeknu to takhle: kdo si postaví pohraniční pevnosti, drží silnou armádu a podepíše spojeneckou smlouvu s Francií, s Rumunskem, s Jugoslávií a se Sovětským svazem, ten nedělá neutralitu. Ten dělá pravý opak neutrality. Ten se pojišťuje, kde se dá, protože ví, že v horách je zima a soused přes kopec brousí sekyru.

A teď to pravé Švýcarsko

Pro pořádek se podívejme, jak vypadá skutečné Švýcarsko, se kterým nás pan doktor srovnává. Švýcaři si svou neutralitu drží staletí. Nemají spojeneckou smlouvu s Francií. Nemají Malou dohodu s Rumunskem. Nepodepsali si pakt se Sovětským svazem. Neváží se k žádnému bloku a mají na to ozbrojenou neutralitu, kterou si žárlivě hlídají po celé generace.

Postavte ty dvě chaty vedle sebe. Jedna nemá se sousedy jediný papír a chlubí se tím. Druhá má smlouvu se čtyřmi najednou. A pan doktor ukáže na tu druhou a řekne: podívejte, druhé Švýcarsko. To přirovnání nesedí ani rámcově, ani kdybych nad ním přimhouřil obě oči. To je, jako byste ukázal na hospodu plnou lidí a řekl: tohle je učebnicová poustevna.

Za jednu věc pana doktora ovšem musím pochválit, a nahlas: první republika opravdu byla zemička plná šikovných lidí, která uměla vyrábět a obchodovat po celém světě. Baťa, Škoda, Zbrojovka — v tom má pravdu do puntíku. Jenže právě tady si plete dvě věci, které se pletou moc snadno, a to je celé jádro dnešního vejce.

Neutralita není totéž co obchod se všemi

Pan doktor svou myšlenku postaví takhle: buďme neutrální, a proto obchodujme na všechny světové strany. Ta dvě slova ale spojuje spojka, která tam nepatří, to „a proto”. Jako by z neutrality automaticky plynul obchod se všemi a jako by kvůli obchodu se všemi člověk musel být neutrální. Ani jedno není pravda.

Neutralita znamená nezavázat se vojensky nikomu, nepatřit do žádného bloku, v cizí rvačce nedržet stranu. Obchodovat na všechny strany znamená prodávat zboží každému, kdo zaplatí. To jsou dvě naprosto různé věci a klidně existují každá zvlášť.

Nejlíp to je vidět na tom, co dělá dnešní Česko, tedy člen bloku jaksepatří. Německo je náš spojenec v Severoatlantické alianci i partner v Evropské unii — a přitom je náš úplně největší obchodní partner, prodáváme tam nejvíc ze všeho. Být v bloku nám tedy nijak nezabránilo obchodovat. Naopak. A obráceně: můžete být neutrální jako to Švýcarsko a stejně prodávat po celém světě — Švýcaři to dělají a nikdo jim v tom nebrání.

Vidíte, jak se ta spojka rozpadla? Obchod se všemi nepotřebuje neutralitu a neutralita negarantuje obchod se všemi. Pan doktor slepil dvě věci, které spolu nesouvisí, a z toho slepence pak vyvodil, že máme opustit blok. To je, jako by vám někdo řekl: „Kupujte pečivo u všech pekařů ve městě, a proto se odhlaste od svého lékaře.” To druhé z toho prvního nijak neplyne. Můžete klidně nakupovat u všech pekařů a k lékaři chodit dál.

K čemu ten mýtus slouží

A teď proč na tom vůbec záleží. Pan doktor si tu historii nevymýšlí pro radost z dějepisu. Staví na ní celý závěr: měli bychom prý zvážit odchod z unie a vrátit se k neutralitě, protože nám kdysi tak dobře dělala. Jenže ta minulost, o kterou se opírá, nikdy neexistovala. První republika nebyla neutrální. První republika se pojišťovala smlouvami, seč mohla, protože věděla, jak nebezpečné okolí má. A jak to nakonec dopadlo, víme všichni — a nedopadlo to tak proto, že by se ta republika s někým příliš spolčila. Dopadlo to tak proto, že v rozhodující chvíli ji ti, na které smlouvy měla, nechali stát samotnou.

To je ten opravdu hořký konec téhle úvahy. Když už chce pan doktor sáhnout do třicátých let pro vzor neutrality, sáhl si do doby, která je učebnicovým příkladem toho, jak nebezpečné je zůstat sám. Vytáhl z police přesně tu knihu, která říká pravý opak toho, co potřeboval dokázat.

Co si z toho odnést

Shrňme si to, přátelé. Pan doktor nám nabídl hezký obrázek: horská zemička, šikovní lidé, neutralita, druhé Švýcarsko. Chtěl bych, aby to byla pravda, zní to totiž útěšně. Jenže první republika nebyla neutrální ani náhodou — byla to země, která měla spojeneckou smlouvu s Francií, s Rumunskem, s Jugoslávií i se Sovětským svazem, seděla v mezinárodním spolku a stavěla pevnosti. To není samotářská chata v horách. To je barák obvěšený smlouvami se všemi sousedy.

A i to druhé, ten obchod na všechny strany, nemá s neutralitou nic společného. Obchodovat se všemi umí i člen bloku — dělá to Česko každý den, a jeho největší odbytiště je zrovna spojenec z téhož bloku.

Já panu doktorovi jeho výlet k moři přeju a nadhled taky. Jen bych ho poprosil o jednu maličkost: než příště pošle celý národ za nějakým historickým vzorem, ať se do té historie napřed sám podívá. Protože druhé Švýcarsko z nás nikdy nebylo. Byli jsme něco docela jiného — a mělo by nám to dnes být spíš varováním než návodem.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

— Váš doktor Pukavec