Dobré ráno, přátelé. Dneska si vezmeme snůšku o den starší, ze čtvrtka třináctého, a hned na začátku vám prozradím, že v ní najdeme něco vzácného. Ne chybu — chyb máme v každé snůšce dost. Najdeme v ní tentýž den, tentýž kanál a tutéž zprávu, jak si sama sobě odporuje. Ráno střízlivě, večer o řád jinak. To se nevidí každý den, a když se to vidí, měl by si toho člověk pořádně užít.

Ráno prodavač vyjmenoval košík správně

Začněme tím dobrým, protože dobré tam bylo. V ranních zprávách třináctého srpna popsal doktor Vajíčko jeden zbrojní obchod docela věcně. Turecko chce Ukrajině předat salvové raketomety a k nim munici, konkrétně dvanáct raketometů M270 a sedmdesát střel ATACMS, a schválil to americký kongres. To všechno sedí. Cenu ráno neuvedl — a to je v pořádku, nemusel. Ale vyjmenoval přesně, co v tom košíku leží. Věděl tedy do puntíku, o jaký balík jde. Za tohle si pan doktor zaslouží jedničku — a já ji dávám nahlas, protože kdybych ji zamlčel, byl bych přesně ten křivý rozhodčí, proti kterému tady píšu.

Přidám mu ještě půl bodu k dobru. Součástí té zprávy je i to, že se obchodu staví do cesty organizace Human Rights Watch a vyzývá kongres, aby ho zastavil. A ono je to pravda. HRW to opravdu dělá — vadí jí kazetová munice v tom balíku a její stáří. Věcné jádro tedy stojí. Turecko zbraně dodává, lidskoprávní organizace protestuje. Potud je pan doktor spolehlivý jako prodavač, který vám ráno bez chyby vyjmenuje, co máte v košíku.

Zapamatujme si to. Protože ten košík se do večera nezměnil ani o jednu položku.

Večer za tentýž košík naúčtoval padesátkrát víc

Večer téhož dne přišly Večerní zprávy a v nich tentýž obchod. Stejné raketomety, stejné rakety, stejné granáty — přesně ten košík, který si pan doktor ráno sám vyjmenoval. Nikdo nic nepřidal, nikdo nic neubral. A teď najednou zazní cena: podle večerní verze má ten balík stát víc než čtrnáct miliard dolarů.

A teď to prosvítíme proti světlu. Kolik ten košík stojí doopravdy? Podívejme se do ceníku, ne do nálady. Dvanáct raketometů, přes dva a půl tisíce raket a sedmačtyřicet tisíc dělostřeleckých granátů — americké ministerstvo zahraničí to oznámilo kongresu na začátku srpna a hodnota je někde mezi dvěma sty šedesáti a dvěma sty osmdesáti miliony dolarů. Milionů. Ne miliard.

Rozdíl mezi tím, co říká ceník, a tím, co vykřikl pan doktor večer, je zhruba padesátinásobek. Padesátkrát. To není přeřeknutí, to není posunutá desetinná čárka — kdyby si jen spletl čárku, byl by vedle desetkrát. Tohle je pětkrát tolik ještě navíc. To už je jiný košík na jiné planetě.

Vezměme to vážně, jak si to zaslouží

A protože my se tady nikdy nikomu nevysmíváme, vezmeme večerní číslo smrtelně vážně a spočítáme si ho poctivě do konce. Čtrnáct miliard dolarů za dvanáct raketometů. Rozpočítáno na kus to dělá přes miliardu dolarů za jeden raketomet. Za jeden. To bych, přátelé, čekal, že mi za ty peníze raketomet nejen střílí, ale i vaří, žehlí a večer předčítá pohádky.

Ale dobrá, dejme tomu, že je to opravdu tak drahé. Čtrnáct miliard dolarů je částka, za kterou si středně velký stát vydržuje celou armádu na celý rok. Letadla, lodě, vojáky, kasárna, tanky, všechno. A pan doktor nám tvrdí, že za tytéž peníze dostane Ukrajina dvanáct beden na kolech a k nim náklaďák munice. Buď je to nejdražší náklaďák v dějinách lidstva, nebo někdo večer připsal ke skutečné ceně nuly, které v ceníku nikdy nebyly. Vsadím se s vámi o snůšku, že platí to druhé.

Krása téhle věci není v tom, že se pan doktor spletl. Splést se může každý, i já, a když se spletu, opravím to. Krása je v tom, že máme obě účtenky pěkně vedle sebe. Jedna je účtenka skutečnosti — ceník ministerstva, dvě stě osmdesát milionů za ten košík. Druhá je účtenka pana doktora — čtrnáct miliard za tentýž košík, jehož obsah sám ráno bezchybně vyjmenoval. A když se ho zeptáte, jak to, mlčí. Protože na to není žádná odpověď kromě té jediné: skutečnost čte ceník a on večer četl náladu.

Kam se ta čísla nafukují a kam se scvrkávají

A teď mě sledujte, protože přijde věc, kterou u obchodníka se strachem uvidíte zřídka. Ono se to totiž nenafukuje náhodně na všechny strany. Ono se to nafukuje jen tam, kde to má vyděsit.

Vezměte si Švýcarsko. Pan doktor v téže večerní snůšce tvrdí, že Švýcaři čekají na svoje protiletadlové systémy Patriot skoro dva roky. A to je zvláštní věc — tady se totiž spletl opačným směrem. Švýcaři si Patrioty objednali už v roce 2022 a dodávka se jim posouvá někam k rokům 2028 až 2034. To není skoro dva roky. To je šest let a možná dvakrát tolik. Skutečnost je tvrdší, než pan doktor přiznává. Kde se čeká na zbraně proti raketám, tam se číslo najednou krotí a scvrkává. Kde jde o miliardy do zbraní pro Ukrajinu, tam nabobtná padesátkrát. Není to nepořádek. Je to směr.

Ještě dvě čísla nakrátko, ať vidíte, že to není jednorázová figura. Kim Čong-un prý dodal Rusku patnáct milionů dělostřeleckých granátů. Dohledatelné odhady jihokorejské rozvědky mluví o devíti až dvanácti milionech. Zase o kousek nahoru. A Václav Moravec prý dělal v České televizi čtyřiadvacet let. Dělal jednadvacet. Tři roky navíc jsou maličkost, já vím — ale i ta maličkost jde nahoru, nikdy dolů. Poctivý omyl by se aspoň jednou za čas spletl i směrem, který se nehodí do krámu. Na ten směr tady pořád čekám.

Proč na jednom dni tolik záleží

Někdo mi řekne: co se rozčilujete, vždyť ráno o tom balíku pan doktor mluvil věcně. No právě proto se rozčiluji. Kdyby ten košík neznal, mohl bych věřit, že se prostě někde dočetl blbost a poctivě ji předává dál. To by byl omyl a o omyl se nepřu, ten má každý. Jenže on ten balík znal. Ráno ho vyjmenoval položku po položce, správně a bez zaváhání. A do večera z něj udělal balík za čtrnáct miliard. Mezitím se nestalo nic — Turecko nezdražilo, kongres nic nepřehlasoval, raketomety nepřibyly. Změnila se jen denní doba a s ní účel. Ráno se informovalo, večer se strašilo.

A strašení, přátelé, potřebuje velká čísla. Dvě stě osmdesát milionů nikoho nevzbudí. Čtrnáct miliard, to už zní jako když se sype celý svět. Proto ta nula, a proto ne jedna, ale rovnou tolik, aby to zabolelo. Nálada si žádá svoje a ceník musí ustoupit.

My tady budeme dělat opak. Vezmeme obě účtenky, položíme je vedle sebe na stůl a spočítáme košík. Ceník říká dvě stě osmdesát milionů, pan doktor čtrnáct miliard, a přitom v košíku leží pořád těch stejných dvanáct raketometů, co sám ráno vyjmenoval. Někdo tady lže — a není to ten ceník.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

Váš doktor Pukavec