Dobré ráno, přátelé. Dnešní snůška má jedno velké vejce a snáší se v pořadu „Na kávě s Vojtěchem” rovnou dvacet minut. Je to přednáška o penězích — o americkém dluhu, o dluhopisech, o výnosech a procentech. A než ji prosvítíme, musím panu doktorovi hned na začátku složit poklonu, protože poctivá práce se má pochválit nahlas: většina těch čísel je správná. Přesná, ověřená, odříkaná zpaměti na desetinu.

Právě proto se u té přednášky zdržíme. Protože přesně tahle disciplína je ta nebezpečnější.

Znalec, kterého si zavoláte na barák

Znáte to, když kupujete starší dům a zavoláte si znalce, ať vám ho proklepne. Přijde pán s metrem, s vlhkoměrem a s tužkou za uchem. Změří prasklinu na milimetr. Přiloží vlhkoměr ke zdi a přečte přesné číslo. Klepe na omítku, dívá se do sklepa, zapisuje. A všechno, co naměří, sedí — prasklina tam opravdu je, vlhko ve sklepě taky. Kýváte a věříte mu, protože měří jako hodinky.

A pak sečte, co vás oprava přijde. A to číslo je vždycky vysoké. U jedné položky byste mu to odpustili — každý se občas splete. Jenže když u něj postojíte celé odpoledne, všimnete si jedné věci: on vás ani jednou nemile nepřekvapil směrem dolů. Ani jednou neřekl „tohle je lepší, než jste čekal, na tomhle ušetříte”. Jeho metr měří přesně, ale jeho odhad je nakloněný pořád na jednu stranu. Poctivé měření se totiž plete do obou směrů. Jeho se plete jen tam, kde roste účet.

Doktor Vajíčko je v dnešní přednášce přesně tenhle znalec. Metr má cejchovaný. Odhad naklopený nahoru. A já vám teď nejdřív poctivě přiznám, jak dobře ten metr měří — ať je jasné, o čem mluvím.

Napřed jedničky, bez drobného písma

Řekne, že americký státní dluh poprvé překročil čtyřicet bilionů dolarů. Sedí, stalo se to tenhle týden. Řekne, že se ten dluh za necelých deset let zdvojnásobil. Sedí, před deseti lety to bylo kolem dvaceti bilionů. Řekne, že si americké ministerstvo financí do konce roku půjčí přes bilion dolarů. Sedí i to — sedm set třicet devět miliard tento kvartál, šest set dvacet osm příští, dohromady kolem bilionu tři sta. Řekne, že výnos třicetiletého dluhopisu vyskočil nad pět procent a je nejvyšší od roku 2001. Sedí na setiny. A řekne, že firmy nasázely do trhu o víc než čtvrtinu dluhopisů víc než loni. Sedí i ta čtvrtina.

To není náhoda a není to štěstí. To je práce. Někdo si ta čísla našel, ověřil a naučil se je. Za to má pan doktor jedničku, a já ji dávám nahlas, protože bez ní by zbytek téhle glosy byl jenom kázání.

Teď ale k tomu odhadu, který znalec připsal na konec.

Dolar, který vládne z třiadevadesáti procent

Doprostřed té přesné přednášky, kolem šestnácté minuty, pan doktor prohlásí, že americký dolar je světová rezervní měna z třiadevadesáti procent. Řekne to stejným klidným hlasem jako těch pět správných čísel předtím. A vy kýváte dál, protože metr zatím měřil přesně.

Tak si to změřme sami. Kolik světových rezerv skutečně drží státy v dolarech, není věštění — počítá to Mezinárodní měnový fond a čtyřikrát ročně to zveřejňuje. K letošnímu prvnímu čtvrtletí to bylo sedmapadesát procent. Ne třiadevadesát. Sedmapadesát. A co je na tom nejhezčí: to číslo dlouhodobě klesá — před necelými deseti lety, v roce 2017, to bylo přes čtyřiašedesát. Dolar tedy o svou vládu pomalu přichází, a pan doktor si zrovna tuhle měnu vybral, aby jí přisoudil vládu skoro neomezenou.

A teď to vezměme haškovsky vážně, přátelé, přistupme na to. Dejme tomu, že dolar opravdu drží třiadevadesát ze sta. Pak na celý zbytek světa — na euro, na japonský jen, na britskou libru, na švýcarský frank i na čínský jüan dohromady — zbývá sedm procent. Sedm ze sta pro všechny ostatní peníze planety. To by znamenalo, že euro, společná měna dvou desítek zemí, je v rezervách světa jakási drobná mince na dně kabelky. Kdo se jen trošku dívá do zpráv, ví, že tak to není. Ta věta se zhroutí sama, jakmile ji domyslíte do konce. Stačí ji domyslet.

Rozdíl mezi sedmapadesáti a třiadevadesáti není nepřesnost. Je to skoro dvě třetiny skutečného čísla přihozené navrch. Znalec přiložil vlhkoměr, přečetl sedmapadesát — a do posudku napsal třiadevadesát.

Vždycky nahoru, nikdy dolů

A tady je ta věc, kvůli které dnešní ráno není jen o jednom čísle. Ono se ohýbalo celý den. A pokaždé stejným směrem.

Pan doktor řekl, že pořízení stíhaček F-35 vyjde Česko se vším všudy na půldruhého bilionu korun. Oficiální odhad ministerstva obrany zní jinak: sto padesát miliard na pořízení a tři sta dvacet dva miliard na celý životní cyklus letadel až do roku 2069. Půldruhého bilionu je zhruba pětinásobek toho úředního čísla. Metr ukázal tři sta dvacet dva, posudek napsal patnáct set.

Řekl, že obsluha státního dluhu stála v roce 2021 čtyřicet šest až čtyřicet osm miliard. Ministerstvo financí má ve své tiskové zprávě čtyřicet dva celá dvě. O kousek nahoru.

Řekl, že česká ekonomika je exportní z osmdesáti procent. Podíl vývozu na hrubém domácím produktu je kolem sedmašedesáti; těch osmdesát patří jinému údaji — kolik z vývozu míří do Unie. Zase o kousek nahoru.

A večer řekl, že předchozí vláda okradla lidi o sedmatřicet procent úspor. Že úspory znehodnotila inflace, je pravda a je to vážná věc. Jenže ta inflace byla podle Českého statistického úřadu necelých jednatřicet procent, podle Eurostatu kolem třiatřiceti. Sedmatřicet je nad horní hranicí toho, co se vůbec naměřilo. Znovu nahoru.

Vidíte to? Pět odhadů, jeden směr. Ani jednou dolů. A přesně tohle znalce prozradí. Kdyby se pan doktor jen tu a tam upřímně spletl, občas by některé číslo vyšlo menší, než jaká je skutečnost — pletl by se na obě strany, jak už se poctivec plete. On se ale plete jen tam, kde to nažene víc strachu z dolaru, víc peněz za stíhačky, víc křivdy na vládě. Cejchovaný metr, naklopený odhad.

Co si z toho odnést

Ten znalec, který dvacet minut měří přesně, je nebezpečnější než člověk, co si vymýšlí od začátku. Toho druhého přestanete poslouchat po třetí větě. Tomu prvnímu uvěříte i odhad, který si připsal od oka — a odejdete přesvědčeni, že vás dům přijde na majlant, který v něm nikdy nebyl.

Obrana je přitom nudná a levná, jako vždycky. Když vám někdo sype přesná čísla a jedno z nich ve vás zvedne vlnu — dolar vládne skoro celému světu, stíhačky nás zruinují, okradli nás skoro o půlku úspor — nemusíte se stát ekonomem. Stačí si u té jedné věty položit dvě otázky. Za prvé: je to změřené, nebo odhadnuté? A za druhé, ta důležitější: kterým směrem se to plete? Protože měřidlo, které je vždycky vedle nahoru a nikdy dolů, není měřidlo. Je to palec položený na váze.

A dolar, přátelé, drží sedmapadesát ze sta, ne třiadevadesát. To číslo si můžete sami najít, čtyřikrát do roka je zadarmo na stole. Tolik zas nad námi ten dolar nevládne — a přednáška, která ho nafoukne skoro o dvě třetiny, aby vám nahnala husí kůži, je jenom pukavec: zvenku samá přesná desetinka, uvnitř naklopený odhad.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

— Váš doktor Pukavec