Dobré ráno, přátelé. Vzali jsme si dnešní snůšku ranních zpráv doktora Vajíčka a prosvítili ji proti světlu, jak se u nás sluší. A vylíhlo se z ní téma, které si zaslouží klidnou hlavu — protože je to téma, u kterého se člověk snadno nechá strhnout k tomu, aby křičel taky.

Představte si čítárnu. Obyčejnou čítárnu v obyčejné knihovně, kde sedí lidé u stolů a čtou si noviny. Ticho, jen listy šustí. A do té čítárny vejde pán, postaví se doprostřed a začne nahlas volat, že všechny ty noviny na stolech lžou, že se jim nedá věřit ani slovo a že se v téhle zemi pořád jenom pomlouvá a nálepkuje. Volá to tak hlasitě, že se po něm všichni otočí. A čím déle volá, tím jasnější je jedna věc: nejhlasitější a nejméně čitelný hlas v celé místnosti je právě ten jeho.

Toho pána si dnes prohlédneme zblízka.

Nejdřív ta jednička, ať je pořádek

Než začneme, budeme spravedliví — protože právě na spravedlnosti nám tady záleží ze všeho nejvíc. Doktor Vajíčko toho dnes přečetl spoustu a přečetl to dobře.

Řekl, že Evropská komise dá Španělsku na zvládnutí situace v Ceutě přes sto milionů eur. Sedí to; komise oznámila 114,7 milionu. Řekl, že pražská Vysoká škola ekonomická bodovala v žebříčku Financial Times a předběhla i zvučnější konkurenci. Pravda, a hezká zpráva. Řekl, že za úhynem dvou psů na Lipně jsou toxické sinice a že člověk v tom nemá prsty — kriminalisté to potvrdili a cizí zavinění vyloučili. Řekl, že srbský prezident Vučić rozpustil parlament a vypsal předčasné volby. Ano, na pětadvacátého října.

To všechno je poctivá práce a patří za ni jednička nahlas. Držte si ji v hlavě, protože za chvíli budeme potřebovat vědět, že tenhle pán umí číst přesně, když chce. Aby bylo jasné, že to, co přijde teď, není neumětelství. Je to volba.

Třikrát „nevěřte novinám“ za jedno ráno

Během jediného vysílání nám doktor Vajíčko třikrát vysvětlil, že hlavní média lžou. Jednou u Ceuty, podruhé u Ukrajiny, potřetí u Hospodářských novin, kterým přišil hezkou přezdívku o hlásné troubě lepších lidí. Slova si necituji doslova — z videa se doslova necituje —, ale smysl byl pokaždé týž: co čtete v novinách, je nastražené, a pravdu vám povím jenom já.

Zastavme se u té Ceuty, protože tam se to dá prosvítit úplně přesně. Doktor naznačil, že údaj o tom, že se drtivá většina migrantů z Ceuty vrátila zpátky do Maroka, je mediální výmysl — takové to číslo, kterým vás novináři chtějí ukolébat.

Tak jsme se po tom čísle podívali. A ono to číslo skutečně existuje: z těch zhruba padesáti tisíc lidí se do Maroka vrátily řádově desítky tisíc — drtivá většina. A teď to nejdůležitější — to číslo nevymyslely noviny. Pochází od španělského ministerstva vnitra. Noviny ho jenom opsaly a otiskly.

Je to jako když ten pán v čítárně trhá ze zdi vývěsku a křičí, že je to lež novinářů — jenže dole na vývěsce je úřední razítko. Ten papír tam nevěšel novinář. Věšel ho úřad a novinář ho jen doručil na nástěnku, aby si ho lidé mohli přečíst. Chcete-li tomu číslu nevěřit, máte plné právo — ale spor pak nevedete s novinami. Vedete ho se španělským ministerstvem vnitra, a to je úplně jiná adresa.

Tohle má svoje jméno: nezvednu proti číslu jediný protidůkaz, jen kolem něj nadělám tolik mlhy a tolik hluku, že si ho radši přestanete číst. Nemuset dokazovat, že papír lže — stačí, aby na něj lidi přestali věřit.

A teď to spočítáme, jak si sám přeje

Doktor Vajíčko si celé ráno stěžuje, že se v téhle zemi pořád jenom nálepkuje. Že odpůrcům se lepí cedulky, že se lidem nadává, že se místo argumentu rozdávají přezdívky. A on má pravdu — nálepkování je opravdu ošklivá věc a stojí za to na něj upozornit.

Vezmeme tedy jeho stížnost smrtelně vážně. Když někdo pranýřuje nálepkování, je jenom slušné poslechnout si ho pozorně a spočítat, kolik nálepek při tom kázání sám rozdá. Tak jsme počítali.

V témž vysílání, kde varuje před nálepkami, poslal Piráty do Bohnic. O jejich voličích prohlásil, že musejí mít diagnózu. Jednoho rozhlasového moderátora odbyl slovem, které se hodí spíš na dvorek než do zpráv. A prezidenta republiky — armádního generála a bývalého předsedu Vojenského výboru NATO — dvakrát počastoval vymyšlenou hodností „admirální generál“. Taková hodnost přitom v žádné armádě světa není. Zní vojácky, jenže je to prázdná cedulka: nasadit ji jde komukoli, dokázat na ní nejde nic.

A to je jen pět nálepek, které jsem stačil napočítat za jedno jediné ráno od člověka, který přišel varovat před nálepkami. Nejsem si jistý, jestli si toho sám všiml. Podezřívám ho, že ne — a přesně proto je to tak poučné. Ten pán v čítárně totiž křičí, že se všude jenom pomlouvá, a nenapadne ho, že v tu chvíli je on ten nejpomlouvačnější hlas, který je v celé místnosti slyšet.

Proč na tom vůbec záleží

Někdo teď namítne: no a co, nadávka jako nadávka, každý občas někoho odbyde. To je pravda a nebudu dělat, že jsem světec.

Jenže je tu jeden háček, a v tom je celá dnešní pointa. Nálepka totiž není argument — je to jeho náhražka. Když řeknu „Piráti jsou z Bohnic“, neřekl jsem o pirátské politice vůbec nic; jen jsem přilepil cedulku, u které se nedá zjistit, jestli je pravdivá, protože žádnou pravdivost nemá. Nedá se ověřit. Nedá se vyvrátit. Dá se jen nalepit a strhnout.

A to je právě to nebezpečné. Ověřitelnou lež totiž chytneme za ruku — otevřeme úřední zprávu, přečteme razítko a je hotovo, jak jsme to udělali s tou Ceutou. Ale proti přezdívce žádné razítko nepomůže. Ta se do hlavy zavěsí tiše a zůstane tam viset i potom, co jsme dávno zapomněli, že jsme pro ni neslyšeli jediný důvod.

Proto je poctivé to říct nahlas: člověk, který třikrát za ráno prohlásí, že novinám se nedá věřit, a přitom hned pětkrát za totéž ráno místo důkazu někomu přišpendlí posměšek, nás neučí rozeznávat pravdu od lži. Učí nás jen to, komu se má a komu nemá věřit — a tu jmenovku si přitom vždycky nechává pro sebe.

Ještě jedno drobné číslo na konec

Aby té spravedlnosti bylo do mrtě: doktor Vajíčko dnes také řekl, že podpora AfD mezi nejmladšími voliči je čtyřiačtyřicet až šestačtyřicet procent. Dohledatelné průzkumy mluví spíš o třiačtyřiceti. Podpora té strany mezi mladými je vysoká doopravdy — to je fakt a nepříjemný. Jen zase o dvě tři procenta výš, než co unesou čísla na papíře. A jako vždycky u tohoto pána: to zaokrouhlení se nikdy neujede směrem dolů.

Takže když dneska uslyšíte, že vám noviny lžou, udělejte jednu jedinou věc. Podívejte se, jestli má to sporné číslo dole razítko — a čí. U té Ceuty ho má, a je španělské. A když vám někdo místo razítka nabídne přezdívku, vězte, že vám právě došly důkazy a začaly nadávky. Zpravidla to bývá v tom pořadí.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

— Váš doktor Pukavec