Dobré ráno, přátelé. Snůška je na stole, světlo svítí, tak ji prosvítíme. Dnešní vejce je zvláštní kus. Vypadá jako všechna ostatní — jenže tohle už jednou v ruce doktora Vajíčka bylo. Před čtyřmi dny. A tenkrát ho pan doktor sám odložil se slovy, že je prázdné. Dnes ho zvedá znovu a hlásí, že v něm slyší tikat bombu.

Půjdeme na to pomalu, protože tady se opravdu vyplatí dívat se na hodinky.

Průvodce, který má dobrý kompas

Představte si horského průvodce. Dobrého. Vede vás k rozcestí a na tom rozcestí vytáhne kompas. Kompas je poctivý přístroj — ukazuje k severu, ať se mu to hodí, nebo ne, a dobrý průvodce ho umí přečíst. Sedmého září stál doktor Vajíčko přesně na tomhle rozcestí. Řešil sérii sabotáží na německých rozvodnách — někdo si vedl seznam přes sto šedesát cílů a chtěl shodit síť. A pan doktor se podíval na kompas a řekl v podstatě tohle: je to Němec, má německý pas, a Rusko mi do toho pořád nesedí. Dokonce dodal, že se mu to tam někdo snaží násilím napasovat.

Přátelé, tohle byla dobrá práce. Za tohle patří panu doktorovi jednička, a já mu ji dávám nahlas a rád. Přečetl kompas správně, řekl nahlas „tudy ne”, a ještě varoval před tím, kdo tlačí střelku prstem. Přesně tohle má komentátor světového dění dělat. Zapamatujme si to. Protože za čtyři dny se ke stejnému rozcestí vrátí tentýž průvodce.

Za čtyři dny, na stejném rozcestí

Jedenáctého září. Ranní zprávy, hned v úvodu. Stejný případ, stejné rozvodny, stejný seznam cílů. A doktor Vajíčko se nadechne a oznámí: byl to jasně Rus.

Chvíli počkejme, jestli se něco změnilo. Protože kdyby mezitím přišla nová stopa, nový pas, nové přiznání — pak by průvodce jen poctivě aktualizoval a měl by na to plné právo. Tak se podívejme, co za ty čtyři dny přinesl vyšetřovatel.

Co ukazuje kompas doopravdy

Podezřelý se jmenuje Daniel, je mu osmačtyřicet a je z Gevelsbergu na jihu Porúří. Je to Němec. Motiv? Podle jeho vlastních dopisů odpor k fosilním palivům — chtěl narušit stabilitu sítě a způsobit rozsáhlý výpadek. Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt pro ten čin mluví o možném „klimatickém terorismu”. Seznam obětí a plánovaných cílů čítal přes sto šedesát míst, k tomu sedm skladů a jednadvacet odpalovacích zařízení v Sasku.

Ruská stopa? Ve zdrojích žádná. Ani čárka. Ten člověk je pro vyšetřovatele Němec, který nesnáší fosilní paliva — což je, mimochodem, přesný opak toho, co by pálilo Moskvě.

Takže shrňme účet. Fakta ze sedmého září: Němec, německý pas, žádné Rusko. Fakta z jedenáctého září: Němec, německý pas, žádné Rusko. Mezi tím se nezměnilo vůbec nic — kromě jediné věci. Kromě verdiktu.

Kompas pořád ukazuje na sever. Průvodce se na něj přestal dívat.

Střelku nikdo neposunul. Jen se přestala číst

A tady je jádro věci, přátelé, tak ho vezměme smrtelně vážně, jak se sluší. Řekněme si, že doktor Vajíčko mluví pravdu a je to jasný Rus. Dobře. Pak se ale musíme zeptat: co nového jste zjistil, pane doktore, mezi nedělí a čtvrtkem? Který dokument dorazil? Které jméno se objevilo? Protože sedmého jste stál nad týmž případem a sám — sám! — jste řekl, že Rusko vám tam nesedí a že se to tam někdo snaží napasovat.

Když na to nic nepřijde — a nepřišlo, vyšetřování mezitím jen potvrdilo Němce s odporem k uhlí — pak zbývá jediné vysvětlení. Ten kompas nikdy neukazoval na Rusko. Ukázal na Německo, pan doktor to sedmého poctivě přečetl, a jedenáctého se rozhodl, že vás povede na východ, protože na východ vede jeho každodenní cesta. Střelku nikdo neposunul. Jen se přestala číst nahlas a začalo se ukazovat rukou.

Tomuhle se říká síto, které propouští jen jedním směrem. Když zpráva sedí na Němce, je to Němec — dokud to nezačne být nepohodlné. Když zpráva sedí na Rusa, je to Rus — a to i tehdy, když je to prokazatelně Němec. Skepse zapnutá jen na jednu stranu není skepse. Je to volant zablokovaný natvrdo doleva, se kterým se pořád tvrdí, že řídíme podle silnice.

A nejlepší svědek proti tomu verdiktu není žádný můj papír. Je to sám doktor Vajíčko ze sedmého září. Ten pán měl pravdu a já bych mu ji rád nechal. Škoda že mu ji přebil ten pán z jedenáctého.

Druhá vrstva, aby řeč nestála

Aby bylo jasno, tohle ráno nebyl jen jeden pohyb. Kolem toho „jasného Rusa” se stavěla i celá kulisa. Evropské vedení dostalo své — vedení Ukrajiny padlo do jednoho pytle jako jakási fašistická parta, předsedkyně Komise i šéfka unijní diplomacie schytaly svoje, a půlka kontinentu prý trpí rusofobií a vypnutou částí mozku. Jen v ranních zprávách jsem jich napočítal rovných dvacet — a za celý den, ve třech vysíláních, sedmadvacet.

Nálepka je levná. Nemá datum, nemá číslo, nemá jméno vyšetřovatele — má jen příslovce a rozzlobený tón. A hlavně: nálepka nikdy nepřizná, že se sedmého mýlila. Nemusí. Fakt musí obstát v čase, nálepka jen v afektu.

Kde měl pravdu, ať to zazní

Protože nechci jen kopat, dodám poctivě i druhou stranu. Doktor Vajíčko téhož dne řekl i řadu věcí, které sedí. České zásobníky plynu jsou naplněné zhruba na třiasedmdesát procent, meziročně o sedmnáct bodů míň — souhlasí. V evropských trezorech leží čtvrtým rokem kolem dvou set miliard eur zmrazených ruských aktiv a víc než sto europoslanců vyzvalo, ať se s nimi konečně něco udělá — souhlasí. Alžírsko přerušilo styky s Emiráty, v Bohumíně má vyrůst velká výrobna raketového paliva, sociálka vyplácela důchod čtvrt století po smrti příjemkyně — všechno sedí.

Vidíte? Ono to jde. Když se pan doktor drží kompasu, je z něj slušný průvodce. Problém nastane pokaždé, když se rozhodne, že sever je dneska tam, kam se mu chce jít.

Proč na tom záleží

Někdo řekne: no a co, spletl se v jedné zprávě. Jenže tohle není omyl. Omyl se plete i směrem, který se autorovi nehodí. Tady se to zmýlilo přesně a jen tam, kde to bolí víc — a proti vlastnímu lepšímu vědění staré čtyři dny. To už není chyba přístroje. To je ruka na střelce.

A ta ruka počítá s tím, že si posluchač nepamatuje neděli. Že si nikdo nedá tu práci srovnat dvě rána za sebou. My jsme si tu práci dali. Kompas je v pořádku. Sever je pořád na severu. A sabotér je pořád Němec, který nesnáší uhlí — v neděli, v pátek i příští úterý.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

— Váš doktor Pukavec