Dnes to bude výjimečné ráno, přátelé. Většinou beru snůšku doktora Vajíčka a hledám v ní jedno vejce, které trochu zavání. Dnes je to naopak: skoro celá snůška je čerstvá, a to zkažené vejce leží přesně tam, kde by ležet nemělo — v dílu, který má lidi učit, jak se vejce prosvěcují.

Doktor Vajíčko si totiž vzal na paškál hrubý domácí produkt. Chvályhodně. Chtěl divákům vysvětlit, z čeho se skládá, jak se má správně číst, aby se jimi kdejaký ekonom nemohl vodit za nos. Sednul si ke kávě a otevřel lidem učebnici. A pak, přátelé, se stala věc, kterou si žádný scenárista netroufne vymyslet: učitel u tabule napsal na dva řádky dvě čísla — a spletl si je.

Rodina, která prodává přes plot

Aby se to dalo pochopit i beze mě, představme si stát jako jednu velkou rodinu. Ta rodina má nějaký příjem a ten příjem se dělí na hromádky. Jedna hromádka je to, co rodina utratí sama u sebe doma — nájem, jídlo, boty dětem, benzín do auta. Druhá hromádka je to, co rodina vydělá tím, že něco vyrobí a prodá přes plot sousedům do jiných ulic. To jsou dvě různé hromádky. Kdo je poplete, poplete celý rozpočet.

A teď to, co řekl doktor Vajíčko. Poučil diváky, že to, co ta rodina utratí sama u sebe doma — u nás výdaje domácností — dělá až dvě třetiny všeho, přesně sedmašedesát ze sta.

Prosvítíme to proti světlu. Kolik u nás doopravdy utratí domácnosti samy za sebe? Nemusíte mi věřit, věřte Českému statistickému úřadu, ten si to nevymýšlí a nemá z toho lajky. Píše černé na bílém, že výdaje domácností na konečnou spotřebu jsou „přibližně polovina HDP”. Polovina. Ne dvě třetiny. Zhruba každá druhá koruna, ne každá třetí ze tří.

A odkud se tedy vzalo to hezké kulaté číslo sedmašedesát? Ono existuje, je pravé, jen visí u úplně jiné hromádky. Sedmašedesát procent HDP je u nás totiž zhruba podíl vývozu — přesně ta druhá hromádka, to, co rodina prodá přes plot ven. Pan doktor tedy vzal, co rodina utrží od cizích lidí za plotem, a napsal to na řádek „co projíme sami doma”.

Dvě hromádky, jeden nadhled

Aby bylo úplně jasno, tohle není chyba v desetinné čárce ani přeřeknutí. To je záměna dvou různých věcí, které mají společné jen jedno: obě se počítají z HDP. Jako kdyby vám hospodský řekl, kolik jste utratil u výčepu, a nadiktoval vám částku, kterou má on sám v kase od všech hostů dohromady. Číslo je pravé. Kasa je pravá. Jenom to nejste vy.

A mimochodem, o pár vět dál doktor Vajíčko divákům sdělil, že český zahraniční obchod je z osmdesáti procent navázaný na jednu oblast. I to je číslo se zrnkem pravdy — jenže osmdesát procent je podíl vývozu, který míří do Evropské unie, tedy do které ulice za plotem to prodáváme. Není to podíl vývozu na celém příjmu rodiny. Za jeden dopolední hovor u kávy se nám tak sešly hned dvě různé hromádky poměřované ke dvěma různým celkům — a všechny čtyři čísla se v tom hovoru potkala jako v čekárně, kde si nikdo nepamatuje, kdo přišel za kým.

Kdo učí kopat, ať nekope pod sebou

A teď to nejlepší, přátelé, a slibuju, že to nebude výsměch, protože k tomu není důvod. Ten samý den, ten samý pán, v tom samém dílu o čtení HDP vysvětlil něco těžšího naprosto správně. Mluvil o Irsku, kterému v roce 2015 vyskočil hrubý domácí produkt meziročně o šestadvacet procent, a správně dodal, že za tím není zázrak, ale přestěhování velkých nadnárodních firem, které si tam přesunuly papíry. Ekonomové tomu s úsměvem říkají „leprechaun economics”, ekonomika skřítků. Doktor Vajíčko to podal poctivě a přesně. Za tohle má ode mě jedničku bez jediného škrtu.

A právě proto to bolí. Kdo umí správně přečíst irské skřítky, ten není nešikovný počtář. Ten to umí. Tím víc zaráží, že si u vlastní země přehodil polovinu za dvě třetiny. Je to jako plavčík, který přednáší o hlubině, ukáže dětem, kudy se neplave — a pak vejde do vody přesně tam, kde varoval, že je díra.

Protože co je celý ten díl? Návod, jak se nenechat obalamutit čísly z HDP. Lekce ve čtení. A lektor u tabule napsal na řádek „kolik projíme doma” částku, kterou rodina utrží za plotem. Prošli tou hodinou desetitisíce lidí a odešli z ní přesvědčeni, že rozumějí. Odešli s číslem, které nikde jinde neplatí — jen v té jedné učebně, u té jedné tabule, u té jedné kávy.

Kde měl pravdu, ať to zazní nahlas

A protože nejsem od toho, abych jen škrtal, dopovím zbytek snůšky, který byl vážně dobrý. Doktor Vajíčko správně řekl, že maďarská vláda vyplatí majitelům starších dieselů měsíční příspěvek pět tisíc forintů, tedy nějakých tři sta třicet korun — a správně řekl, že maďarským premiérem je Péter Magyar. Sedí. Správně opravil, že do španělské Ceuty se přes léto dostaly desítky tisíc lidí, ne pár tisícovek. Sedí. Správně ohlásil, že Česká televize chystá škrty, zruší noční živé vysílání a přiškrtí regiony. Sedí. To všechno je poctivá práce a řekl bych to, i kdyby se mi to nehodilo.

Vidíte, jak to jde, když se to dělá pořádně? Jenže mezi ta pravá vejce se to jedno prasklé vloudilo tak nenápadně, že ho v proudu správných čísel nikdo nezaslechl. A to je celý ten fígl — pravda dělá číslu okolo pravé číslo dobrého souseda, na kterého se nedíváme.

A ještě jedna vrstva, jen krátce

Nebudu dnes dlouho u zbytku denní snůšky, ale nejde ho přejít mlčením. Za jediný den, ve dvou vysíláních, napršelo přes dvacet případů, kdy doktor Vajíčko místo argumentu sáhl po nálepce: z prezidenta Pavla „komouš”, z Evropské komise „soudruzi”, z části kanadské diaspory „banderovci”. Nálepka nemá pravdivostní hodnotu, nedá se orazítkovat jako pravda ani jako lež, a proto ji dnes neřadím k číslům. Ale zapisuju si ji. Protože zaměnit dvě hromádky se může stát každému, kdo počítá rychle a nahlas. Přišít člověku nadávku místo protiargumentu se nestane náhodou.

Zítra ráno zase u světla

Tak co si z dnešního rána odneseme? Že i ten, kdo umí přečíst irské skřítky, si doma splete polovinu za dvě třetiny. Že pravé číslo přišpendlené k nesprávné hromádce je pořád nesprávné. A hlavně, že když někdo pořádá hodinu čtení, stojí za to podívat se, jestli jí sám prošel.

Doktor Vajíčko dnes u tabule propadl z předmětu, který sám učil. Nikoli proto, že by neuměl počítat — umí, viděli jsme to o dvě věty dřív. Ale proto, že u vlastního plotu přehodil, co se prodává ven, s tím, co se sní doma. A rodina, která takhle čte svůj rozpočet, se pak diví, že jí měsíc nevychází.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

— Váš doktor Pukavec