Přátelé, dnes vás musím připravit na něco neobvyklého. Vzal jsem ranní i večerní snůšku doktora Vajíčka, prosvítil jsem ji proti světlu, jak to dělám každé ráno — a ono se skoro nic nezkazilo. Čísla sedí. Zprávy jsou pravdivé. Vejce jsou čerstvá.

Já vím, že to zní jako zklamání. Čtenář si za ta léta zvykl, že doktor přinese nafouknuté číslo a já mu ho splasknu. Jenže manipulace se strachem je řemeslo vynalézavé a umí i beze lži. Když nemá po ruce špatné číslo, vezme si pravdivé — a otočí se zády k tomu, kdo ho vyrobil.

Tak si to pojďme projít. Nejdřív ty jedničky, protože jich dnes bude opravdu dost.

Den, kdy měl skoro ve všem pravdu

Doktor Vajíčko oznámil, že Nejvyšší soud vyhověl nejvyšší státní zástupkyni a vrátil k soudu kauzu hrnků a triček s nacistickou tematikou. Pravda, přesně tak to bylo. Oznámil, že Filip Turek prohrál soud se Seznamem a má se omluvit — a že je to jeho druhá prohra v krátké době. Pravda, obojí sedí. Řekl, že Evropská komise nabídla Kanadě jakési přidružené členství. Padlo to, je to tak. Že vláda od ledna zruší Eurocentra a ušetří kolem deseti milionů ročně. Sedí. Že Rakousko zase prodloužilo kontroly na hranicích a že německá kontrarozvědka hlásí víc ruských špionů než loni. Sedí, sedí.

To je na jedno vysílání pořádná řádka zpráv, které obstojí u kontroly. Kdyby doktor Vajíčko skončil tady, dostane ode mě jedničku bez toho drobného písma, kterým se jindy jedničky u nás dávají, a jdu si po svých.

Jenže on neskončil. Mezi ty pravdivé zprávy totiž prosypal něco, co se neměří na pravdu a lež — a přesto to byl náklad celého dne.

Pán, který má na každý úřad přezdívku

Rozhodnutí Nejvyššího soudu doktor odbyl tak, že jde o hovadinu. Justici jako celek popsal jako nerovný metr. O Eurocentrech mluvil jako o stroji na vymývání mozků. O tom, jak stát platí za inzeráty, jako o chobotnici. A pana prezidenta, generála, pokřtil na jakýsi minerál — protože se to rýmuje.

Všimněte si, že ani jedno z toho není tvrzení. Nedá se to prověřit, protože tam není co prověřit. Není to výrok o světě, je to přezdívka.

A tady musím být spravedlivý, protože přezdívka sama o sobě není zločin. V každé hospodě od Aše po Jablunkov visí na starostovi, na řediteli školy i na panu faráři nějaká vlídná přezdívka a nikomu to neublíží. Přezdívka je kořeněná, veselá a hlavně neškodná — protože každý u stolu ví, že za ní pořád stojí ten skutečný starosta, ředitel i farář, kterých se ta přezdívka ani nedotkla.

Rozdíl je v tom, k čemu ji použijete. Přezdívka pro pobavení nechává věc stát, kde stála. Přezdívka místo rozsudku ji má porazit.

Nejkratší recenze knihy, kterou nikdo neotevřel

Vezměme tu kauzu suvenýrů úplně vážně, jak nás učí dobrá metoda.

Než se ten spis dostal k Nejvyššímu soudu, ušel pořádný kus cesty. Někdo podal trestní oznámení. Někdo to vyšetřoval. Rozhodoval městský soud. Byly opravné prostředky. Nejvyšší státní zástupkyně sepsala dovolání — a to není leták, to je právnický spis, kde se každá věta opírá o paragraf. A na konci seděl senát Nejvyššího soudu, přečetl to celé a napsal odůvodnění, které má svých pár desítek stran.

Tohle všechno doktor Vajíčko shrnul jedním slovem. Řekl, že je to hovadina.

A to je, přátelé, nejkratší recenze knihy, kterou nikdo neotevřel. Její kouzlo je, že recenzent tu knihu číst nemusí — a co je horší, ušetří tu práci i vám. Vy už to odůvodnění taky nikdy neotevřete, protože načpak číst hovadinu. To slovo přečetlo spis za vás. A nepřečetlo z něj ani řádek.

Já teď schválně neříkám, jestli Nejvyšší soud rozhodl dobře, nebo špatně. To je věc pro právníky a upřímně to sám nevím. Ale všimněte si, že to nevím ani o chlup míň než před chvílí, kdy doktor to slovo vyslovil. Přezdívka na mou otázku neodpověděla. Ona ji jenom přehlušila.

Úřad pro krávoviny (návrh na zřízení)

Zkusme tu myšlenku dotáhnout, protože poctivá myšlenka snese dotažení a nepoctivá se u něj sesype sama.

Dejme tomu, že to slovo bereme vážně jako právní kategorii. Že rozhodnutí soudu, které se nám nelíbí, je tím pádem neplatné, protože je to hovadina. Pak ovšem potřebujeme někoho, kdo posoudí, co hovadina je a co ne — jinak by si to slovo mohl na cizí rozsudek nalepit kdokoli. Zřídíme tedy Úřad pro krávoviny. Bude mít razítko, výroční zprávu a parkoviště.

A první podání, které tomu úřadu přistane na stole, bude stížnost, že jeho vlastní rozhodnutí je krávovina. Kdo ji posoudí? No přece nadřízený Úřad pro krávoviny. A nad ním další. Věž úřadů posuzujících, co je hovadina, poroste do nebe — až zjistíme, že jsme si pracně postavili druhou justici, jenom postavenou na hlavu, kde místo důkazů rozhoduje, komu se co nelíbí.

Vidíte, kam to vede. Ono totiž slovo, kterým se ruší cizí rozsudky, není zkratka k lepšímu soudu. Je to jen návod, jak žádný soud neposlouchat.

Minerál, který se rýmuje

A ještě k tomu prezidentovi, protože ten rým je učebnicový.

Vzít generálovi hodnost a nahradit ji minerálem, protože to hezky cinkne, je starý žákovský trik ze zadní lavice. Funguje bezvadně — na deset vteřin se člověk pobaví. Problém je, že rým není argument. Kdyby byl, tak nejlepší politik v zemi je ten, jehož jméno se nejlíp rýmuje, a řídil by nás podle toho, co se hodí do písničky.

Doktor Vajíčko mimochodem o panu prezidentovi za celý den neřekl jediný ověřitelný nepravdivý údaj. Neměl ho zapotřebí. Stačil mu ten rým — a rým se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí. Jen zůstane viset ve vzduchu a příště, až padne prezidentovo jméno, se vybaví dřív než cokoli, co ten člověk skutečně udělal.

Proč o tom vůbec píšu, když se dnes nelhalo

Protože tohle je nakonec nebezpečnější zboží než jedno nafouknuté číslo.

Špatné číslo se dá splasknout. Přinesu papír, ukážu, že jich je osm, ne devět, a je hotovo — čtenář to vidí a rozhodne se sám. Ale proti přezdívce žádný papír nemám. Nemůžu vám dokázat, že Nejvyšší soud není hovadina, protože „hovadina” není údaj, který bych mohl změřit. Můžu jen upozornit, že vám někdo místo odpovědi podal nadávku a doufá, že si toho nevšimnete.

A když se tohle dělá den co den — soudu přezdívka, justici přezdívka, prezidentovi přezdívka, úřadu přezdívka — nezůstane nakonec ani jeden úřad, který by si u posluchače udržel své jméno. Ne proto, že by se provinil. Proto, že se přejmenoval. A to je konec, který si žádné nafouknuté číslo nedovolí: zpráva, po níž vám v hlavě nezůstane, co se stalo, ale jen to, koho máte mít za pitomce.

My tady budeme dělat opak. Když soud rozhodne, přečteme jeho odůvodnění. Když se nám nelíbí, řekneme proč — a to „proč” bude mít víc než jedno slovo a to slovo nebude přezdívka. A když doktor Vajíčko přinese hrst pravdivých zpráv, jako dnes, dostane za ně poctivou jedničku. Jen mu k ní připíšeme, že přezdívka, kterou k nim přilepil, se do vysvědčení nepočítá.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

Váš doktor Pukavec