Dobré ráno, přátelé. Máme tu novou snůšku — a je vydatná. Doktor Vajíčko dnes natočil rovnou tři vysílání: ranní, jedno u kávy s panem Vojtěchem a večerní. To je hodně vajec na jeden den, a než je začneme prosvěcovat, sluší se říct rovnou: většina z nich je zdravá.

Napřed jedničku, protože si ji zaslouží

Nechci vám tady kazit dobré ráno, tak začnu tím, co pan doktor uvedl správně. A není toho málo. Mercedes vážně varoval, že může zavřít dvě německé továrny. Šéf Škody Auto, pan Zellmer, opravdu odchází do čela Volva. Nafta u nás v srpnu skutečně zdražila nejvíc z celé Evropské unie — o víc než čtrnáct procent, na to Eurostat papír má. Agentura Moody’s opravdu snížila Polsku rating. Když jsem si dnešní vajíčka přepočítal, vyšlo mi z prověřených tvrzení patnáct pravd. To je poctivá snůška a řemeslník, který ji snesl, si za ni zaslouží pochvalu nahlas.

Právě proto stojí za to podívat se, co s tou pochvalou pan doktor mezitím dělá.

Kartotéka, ve které jsou jenom dva šuplíky

Když totiž dojde na svět kolem nás, vytáhne doktor Vajíčko den co den tutéž kartotéku. A ta kartotéka má jednu zvláštnost: má přesně dva šuplíky.

Do prvního patří váleční štváči. Do toho šuplíku pan doktor zakládá Pobaltí, Polsko, paní Kallasovou, Evropskou unii, naše některé politiky, naše některé noviny — a vlastně každého, kdo je pro to pomoct napadené Ukrajině; ten podle něj usiluje o válku s Ruskem za každou cenu. Do druhého šuplíku patří ti rozumní — v jeho podání ti soudní, kterým to ještě myslí. Tam pan doktor ukládá pana Fica a pana Orbána. A hotovo. Celá zeměkoule roztříděná do dvou zásuvek za jedno ráno.

Za ten jediný den, ve třech vysíláních — a řeč je o té veřejné části kanálu, protože třetina měsíce je schovaná za placenou zdí — padne šestadvacet takových nálepek. To je zhruba jedna každých pár minut. Kartotéka jede na plný výkon.

A teď to prosvítíme, jak se sluší. Ne tak, že bychom se pana doktora zastali, nebo se ho zastali za jeho terče. Prosvítíme samotný ten nábytek. Protože chyba není v tom, koho pan doktor kam zařadil. Chyba je v tom, že má jen dva šuplíky.

Kam založit souseda, který si po vloupačce koupil zámek

Vezměme tu kartotéku smrtelně vážně a zkusme do ní něco založit. Řekněme obyčejného člověka. Sousedovi odvedle se někdo vloupal do bytu — vylomil dveře, odnesl, co našel, a je pořád na ulici. Náš člověk se na to podívá a udělá dvě věci: pořídí si na vlastní dveře pořádný zámek a sousedovi půjčí, na čem bude spát, dokud si to nespraví.

Do kterého šuplíku ho teď založíme? Válečný štváč to není — nikoho nenapadl, jenom zamkl a pomohl. Ale šuplík pro ty rozumné je vyhrazený panu Ficovi. Třetí šuplík, na kterém by stálo „normální slušný člověk, co se brání a pomáhá”, v té kartotéce chybí. Není. A protože není, spadne náš soused automaticky mezi štváče.

A přesně o tohle v celém tom nábytku jde. Ne o to, kdo je v kterém šuplíku. O ten chybějící třetí. Když někdo tvrdí, že jsou na výběr jenom dvě přihrádky — buď chceš válku, nebo máš rozum —, tak vám tou samou větou sebral tu možnost, která mi přijde jako ta nejobyčejnější ze všech: bránit se, když mě někdo napadne, a pomoct sousedovi, kterému vylomili dveře. Netvrdím vám žádné procento, kolik lidí by to udělalo — jen si dovolím soudit, že to není štvaní a že k tomu není potřeba být génius. Je to prostě to, co dává smysl.

Kartotéka o dvou šuplících tuhle možnost neschová do horšího šuplíku. Ona ji zruší. A to je ten trik: nemusíte nikoho přesvědčit, že se mýlí. Stačí zařídit, aby pro jeho názor nebyl v kartotéce papír.

Nábytek, který ještě ke všemu neumí přečíst vlastní šuplík

Až potud by se dalo říct: dobře, každý si svět nějak rovná, dva šuplíky jsou pohodlné a pan doktor je má rád. Jenže je tu druhá věc, a ta už je vážnější.

Ten samý pán, který ostatní tak spolehlivě zakládá do šuplíku štváčů, se najednou spletl, když měl přečíst, co leží v tom druhém — v tom, kde má uloženou sílu Ruska.

Řekl nám ráno, že ruští komunisté v parlamentních volbách znatelně posílili. Sáhl jsem do toho šuplíku a vytáhl výsledky: opak je pravda. Ruská komunistická strana spadla podle předběžných výsledků skoro z devatenácti procent na necelých čtrnáct a ze devětapadesáti křesel jí zbylo čtyřicet. Ztratila devatenáct mandátů. (Oficiální čísla mají přijít pětadvacátého, ale směr je jasný už teď.) Pan doktor nám tedy nedal číslo o kousek vedle. Založil ho do šuplíku obráceně — jako posílení to, co bylo propadem.

A o pár minut později, u kávy, dodal, že Rusko je sice jaderná velmoc, jedna z největších, ale ne největší. Zase jsem sáhl do šuplíku. Rusko je bezkonkurenčně největší jaderná velmoc světa — má kolem pěti a půl tisíce hlavic, víc než Spojené státy. Není jednou z největších. Je první.

A tady se ta kartotéka celá zhroutí sama, bez mého přičinění. Muž, který šestadvacetkrát za den roztřídí lidi na štváče a rozumné, si neumí přečíst ani to, co má uložené ve vlastním šuplíku: jak silný je ten, kdo se do onoho bytu vloupal. Ptáte se ho, jak velký je ten největší, a on odpoví, že ne největší. Ptáte se, jak dopadli komunisté, a on řekne posílili, když ztratili devatenáct křesel.

To není maličkost, kterou přehlédneme kvůli té poctivé jedničce z dopoledne. Kdo tak sebejistě zakládá cizí lidi do dvou šuplíků, ale ve vlastním si plete propad se vzestupem a největšího se skoro nejmenším, ten nám netřídí svět podle toho, jak je. Třídí ho podle toho, jak se mu to hodí. A hodí se to pokaždé stejně: ten, kdo vylomil dveře, vyjde slabší, a soused, co si koupil zámek, vyjde jako štváč.

Proč o to jde

Nechci panu doktorovi brát jeho patnáct pravd. Vážně si je snesl a vážně mu je nechám. Ale kartotéka o dvou šuplících není zpravodajství. Je to nábytek, který za vás předem rozhodne, kdo je hlupák a kdo má rozum, dřív než otevřete pusu — a ještě neumí přečíst, co má sám uvnitř.

My tady žádné takové šuplíky nemáme. My máme jen světlo a snůšku. Vezmeme, co pan doktor ráno snese, prosvítíme to a řekneme vám, co je uvnitř. Kde měl pravdu, řekneme pravdu. Kde založil propad jako vzestup, ukážeme, že to byl propad. A šuplík na normální slušné lidi, co se brání a pomáhají, u nás nechybí. Ten je největší.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

Váš doktor Pukavec

Zdroje k dnešnímu prosvěcování: ČeskéNoviny/ČTK a Respekt (předběžný výsledek ruských voleb a propad KPRF), Armádní zpravodaj a Blesk (jaderné arzenály), Eurostat via iROZHLAS (nafta v srpnu), byznys.hn.cz a e15 (Mercedes), České noviny (Volvo a pan Zellmer), notesfrompoland.com (rating Polska).