Dobré ráno, přátelé. Je sobota, a tak si člověk dá na snídani vajíčka o chvíli déle a snůšku ranních zpráv doktora Vajíčka prosvítí s tím klidem, který k sobotě patří. Dnes je v té snůšce jedno vejce, které vypadá obzvlášť pěkně: velké, kulaté, s hvězdou na skořápce. Značkové. Tak si posviťme.

„Většinu Mercedesu odkoupili Číňané”

Pan doktor nám v pasáži o čínských nákupech sdělil — parafrázuji, protože řeč z videa tu zásadně nepřepisujeme doslova — že Německo nechalo většinu Mercedesu odkoupit Číňany (00:12). Většinu. Tedy víc než půlku. Z každých dvou akcií aspoň jednu a ještě kousek.

A teď, po haškovsku, to vezměme smrtelně vážně. Protože akciová společnost je vlastně takový hodně velký činžák s hodně vlastníky, a kdo v něm vlastní většinu, ten na schůzi společenství rozhoduje. Opravit střechu, přestavět vrátnici, přestěhovat celou dílnu o kus dál — kdo má většinu hlasů, prosadí si to a ostatní koukají. Takže jestli Číňané koupili většinu Mercedesu, měli by teď na valné hromadě moci odhlasovat prakticky cokoli. Dejme tomu, že by si usmysleli přešroubovat tu hvězdu vzhůru nohama. Většina je většina.

Jenže když si otevřeme list vlastníků — Mercedes-Benz Group ho zveřejňuje, stav k létošku — vypadá schůze takhle. Největší jednotlivý vlastník je čínská BAIC s 9,98 procenty. Druhý čínský vlastník, pan Li Šu-fu přes své firmy, má 9,69 procenta. Sečteno a podtrženo, oba čínští akcionáři dohromady necelých dvacet procent. Z každých pěti akcií Mercedesu drží Číňané necelou jednu. Čtyři jsou jiných — kuvajtský investiční úřad drží pět a třetiny procenta už od sedmdesátých let a zbytek je rozdrobený mezi stovky fondů a drobných akcionářů po celém světě.

A teď zpátky k té naší schůzi. Pán s necelou pětinou hlasů si na schůzi vlastníků neprosadí vůbec nic. Neprohlasuje opravu střechy, neprohlasuje novou vrátnici, neprohlasuje ani výměnu rohožky u vchodu. Prohraje každé hlasování osmdesát ku dvaceti. „Většina”, kterou mu pan doktor přiřkl, je ve skutečnosti menšina, která by u Mercedesu nerozhodla ani o barvě plotu. Nadsazeno zhruba dva a půl krát.

Dva lidé ještě nejsou spolek

Teď čekám námitku, a je to námitka poctivá, tak ji vyslovím za pana doktora sám: však ono je to skoro dvacet procent, dva čínské podíly se dají sečíst, a BAIC je největší akcionář vůbec — to přece něco znamená.

Znamená. A hned k tomu přidám jedničku, protože na ní stojí celá věc: pan doktor má naprostou pravdu v tom, že čínské nakupování německého průmyslu je reálné téma, o kterém se vyplatí mluvit. BAIC opravdu je největší jednotlivý akcionář Mercedesu. Německo samo zrovna chystá opatření, aby mu Číňané nekupovali firmy přes hlavu — a pan doktor o tom ve stejném dechu mluvil. To je všechno pravda a tu pravdu mu nikdo nebere.

Jenže mezi „největší jednotlivý vlastník má pětinu” a „koupili většinu” je pořád ta vzdálenost dvou a půl násobku. A ještě jedna věc: dva vlastníci nejsou spolek. BAIC a pan Li Šu-fu jsou dva různí lidé se dvěma různými adresami, kteří spolu žádnou dohodu nepodepsali a na schůzi nehlasují jako jeden. Sečíst jejich hlasy a prohlásit je za jeden blok je přesně to, co byste doma neudělali: že dva sousedé z téhož patra jsou automaticky jedna parta, protože bydlí blízko sebe. Bydlet blízko sebe ještě není spolčení. A kuvajtský úřad s pěti procenty drží ten svůj díl od roku 1974 a nikdo zatím nehlásil, že Kuvajt odkoupil Mercedes — ačkoli drží jen zhruba o polovinu menší podíl než každý z těch dvou Číňanů zvlášť.

Čínská aritmetika i o pár minut dřív

Ono to s čísly bylo dnes ráno napínavé i předtím. U zprávy o Číně pan doktor uvedl, že nejvíc obětí druhé světové války měla Čína, a to sedmatřicet milionů (00:04).

I tady je, jako skoro vždycky, zrnko pravdy: Čína opravdu patří k zemím s nejvyššími ztrátami a čínské utrpení za té války se na Západě dodnes podceňuje. To je férové připomenout a za to palec nahoru.

Jenže to číslo. Čínský úřední odhad, odkud sedmatřicet nejspíš doputovalo, mluví zhruba o pětatřiceti milionech — a to jsou padlí i ranění dohromady. Mrtvých Čína měla podle odhadů zhruba patnáct až dvacet milionů. To je rozdíl bezmála patnácti milionů lidí — jako byste ke mrtvým přičetli celé dnešní Nizozemsko, protože se vám do věty líp vyjímá větší číslo. A to „nejvíc obětí” taky neplatí: Sovětský svaz měl mrtvých kolem čtyřiadvaceti milionů, tedy víc než Čína. Rozdíl mezi raněným a mrtvým je přitom dost zásadní i pro toho raněného — ten totiž tu válku přežil.

Sto milionů sudů a jak dlouho kapou

A do třetice sudy. G7 se předevčírem domluvila, že pustí na trh sto milionů barelů ropy a nafty ze strategických rezerv, aby srazila ceny. Pan doktor z toho ráno udělal, že se to stane během dvaceti dnů (00:11).

Sto milionů barelů sedí na barel přesně. Jenže lhůta jsou čtyři měsíce, ne dvacet dnů. Dvacet dnů se týká jen té první dávky nafty, ne celého objemu. Rozdíl? Sto milionů barelů za čtyři měsíce je nějakých osm set tisíc barelů denně. Natěsnané do dvaceti dnů by to znělo zhruba šestkrát rychleji — a kdo chce, aby zpráva zněla jako prudký zásah do cen, ten lhůtu zkrátí, protože čím kratší lhůta, tím větší šplouchnutí. Kohoutek je ale otevřený na čtyři měsíce a kape pomalu a rozvážně, jak to u strategických rezerv bývá.

A ta hvězda nahoře

Ještě jedno vejce dnes ráno leželo ve snůšce a je spíš staré známé než nové: panu prezidentovi doktor znovu přišil hodnost, kterou žádná armáda neuděluje (00:00, 00:10). Tuhle cedulku už jsme tu jednou otáčeli, tak ji dnes nechám být — jen podotknu, že vymyšlená hodnost se opotřebovává stejně jako vymyšlená většina. Čím častěji se nosí, tím míň váží.

Takže za dnešní sobotní ráno: největší jednotlivý vlastník Mercedesu je sice čínský, ale „většina” to není ani omylem — je to necelá pětina, dva nespolčení akcionáři, kteří by u té firmy nerozhodli o plotu. Padlí nejsou totéž co ranění. A kohoutek, co kape čtyři měsíce, není kbelík vylitý za dvacet dnů. Jedno vejce z každé věty bylo pravé. Ta hvězda nahoře na skořápce ale svítí tak pěkně právě proto, že se na ni nikdo zblízka nedívá.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

Váš doktor Pukavec