Tvrzení převlečené za otázku. „Netvrdím nic, jen se ptám, proč o tom nikdo nemluví.” Řečník nic neřekl, a přesto všichni odcházejí s pocitem, že něco zaslechli.

Funguje to proto, že vyvrátit se dá tvrzení, ale ne otázka. Kdo tvrdí, nese důkaz. Kdo se ptá, nenese nic — a přitom pověsil do vzduchu totéž.

Je to jako když vám u oběda někdo řekne: „Netvrdím, že v tom guláši je kočka. Jen se ptám, kde je domácí kočka.” Nic neřekl. Guláš už nikdo nesní.

Jak ji poznáte: převeďte otázku na větu a zeptejte se, jestli by ji ten člověk podepsal. „Jen se ptám, jestli nás neotrávili” znamená „myslím si, že nás otrávili”. Když to takhle nahlas nezopakuje, víte proč.

Protilék: „Co si o tom myslíte vy? Odpovězte si sám.”