Řečník něco tvrdí, a když se ho zeptáte na doklad, otočí to: „Dokažte, že to tak není.” Najednou máte práci vy a on si dal nohy na stůl.

Funguje to proto, že dokázat neexistenci je skoro nemožné. Nedá se prohledat celý svět a oznámit, že tam nic není. Tuhle nemožnost si řečník půjčuje jako argument.

Je to jako kdyby vám někdo řekl: „Dokažte, že nemám v garáži draka.” Nedokážete. Do garáže vás nepustí, a i kdyby, drak je zrovna neviditelný. Drak tam přesto není.

Jak ji poznáte: všimněte si, kdo v rozhovoru pracuje. Když sháníte podklady vy a ten, kdo něco tvrdil, jen kroutí hlavou, břemeno se přesunulo.

Protilék: „Tvrdíte to vy. Důkaz nosí ten, kdo tvrdí.”