Deset verzí téže události, každá jinak. Cílem není, abyste uvěřili jedné — cílem je, abyste to vzdali. Konečná stanice se jmenuje „stejně se nikdy nic nedozvíme”, a to je přesně ta věta, na kterou se čekalo.

Funguje to proto, že rezignace je pohodlnější než ověřování. Ověřit jednu věc dá práci. Mávnout rukou nad deseti nedá žádnou.

Je to jako přijet na křižovatku, kde stojí deset cedulí a každá ukazuje jinam. Nakonec zůstanete stát. A přesně o to šlo.

Jak ji poznáte: ptejte se, jestli ty verze někdo srovnává, nebo je jen sype na hromadu. Kdo hledá pravdu, verze porovnává a některé vyřazuje. Kdo zaplavuje, přidává další.

Protilék: „Nevím všechno. Vím tohle, a mám na to papír.”